Odsun zaměstnanců finanční stráže české národnosti ze Slovenska v období tzv. druhé republiky
Následující článek v žádném případě nemá vyčerpávajícím způsobem popsat problematiku uvedenou v nadpisu. Byl bych rád, kdyby odstartoval diskusi na toto téma, odbornou diskusi, kdyby někdo znalý napsal na toto téma studii opravdu fundovanou, prostě dobrou. Mně osobně uvedená problematika poměrně zajímá, ale bohužel neznám mnoho pramenů, ze kterých bych mohl čerpat. Budu tedy rád, jestliže někdo ze čtenářů do diskuse ke článku napíše odkazy na další relevantní zdroje informací.
Dne 22. listopadu 1938 byly schváleny ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Naše republika dostala i nový název: Česko-Slovenská republika. [1]
Se změnou státoprávního uspořádání se řešila i otázka odchodu státních zaměstnanců české národnosti ze Slovenska. Tedy i odchod příslušníků finanční stráže. Mezi vládou Slovenské krajiny a ústřední vládou v Praze byla dojednána dohoda, hlavně pokud jde o počet, a o převzetí zaměstnanců finanční stráže české národnosti, kteří měli do konce března 1939 odejít ze Slovenska. Slovenskou vládou bylo dáno ústřední vládě v Praze k dispozici přes jeden tisíc příslušníků finanční stráže. Takový počet finančníků nebyly schopny Čechy a Morava jednoduše vstřebat a tak se předpokládalo, že zde dojde k penzionování většího počtu zaměstnanců finanční stráže. Kromě 58-letých ověřit finančníků měli jít do penze i mladší. Do Čech mělo být ze Slovenska převedeno celkem 650 finančníků, do země Moravskoslezské pak 379 příslušníků finanční stráže. Kromě pensionování se hovořilo i o propouštění především mladých příslušníků sboru. Proti tomu se však velmi ohrazoval Svaz finanční stráže a k propouštění nakonec nedošlo.
Koncem ledna 1939 se začala připravovat první etapa převzetí finančníků ze Slovenské krajiny do Čech a na Moravu. Původně mělo dojít k odsunu finančníků české národnosti ze Slovenska ještě dříve, ale z vojenských důvodů k tomu nedošlo.
Kromě vyrovnání počtů českých a slovenských finančníků na Slovensku dopadla na příslušníky finanční stráže na Slovensku v té době i další rána. Vláda Slovenské krajiny vydala dne 26. listopadu 1938 nařízení o upravení služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců, kteří působili na území odstoupeném Maďarsku, Polsku či Německu. Na základě tohoto nařízení začalo Generální finanční ředitelství v Bratislavě připravovat k 31. 12. 1938 zastavení vyplácení mezd příslušníkům finanční stráže – všem, jejich úřední působiště bylo v zabraném území, bez ohledu na jejich národnost. Důsledek pro finanční strážce by byl velice krutý a nezasloužený a to především z následujících důvodů:
1) většina příslušníků finanční stráže konala službu ve stráži obrany státu a tak by bylo naprosto nesmyslné zastavovat plat lidem, kteří se zbraní v ruce hájí zájmy a hranice státu. Vláda Krajiny slovenské to asi tak přímo svým nařízením nemyslela, ale její nařízení na finančníky takto dopadlo,
2) vzhledem k tomu, že hranice Slovenska se po záboru pohraničí nezkrátily, ale naopak prodloužily, bylo nutné ne počty příslušníků finanční stráže zvyšovat, ale naopak zvyšovat!
Na tuto činnost nemohla nereagovat vojenská správa. Dne 14. prosince psal velitel VII. sboru na ministerstvo národní obrany, že „seslabení počtů finanční stráže, k čemuž je česká národnost jednotlivců záminkou, skrývá patrně pravý úmysl, totiž seslabiti střežení hranic, aby případný maďarský útok byl usnadněn. K tomuto názoru vede vystupování Tukovo a jeho přívrženců, kteří mají ve vládě slovenské hlavní slovo.“ Jak vojenská správa upozorňovala, nebyl vůbec brán zřetel na těžkou službu finanční stráže v pohraničí Slovenské krajiny a tím hájení jejich zájmů. Odsunem příslušníků finanční stráže ze Slovenska dojde, jak upozorňovali vojáci, k oslabení střežení hranice zejména s Maďarskem a k zeslabení jednotek stráže obrany státu. Za „české finance“ nebyla náhrada a poměry na hranici především s Maďarskem nedovolovaly jakékoli oslabení sil.
Na konci roku 1938 sloužilo v Krajině Slovenské asi 3 000 příslušníků finanční stráže a to na 168 odděleních a 38 inspektorátech. Z toho bylo zhruba 2 000 Čechů, 900 Slováků a 30 jiné národnosti.
K 1. únoru odešlo ze Slovenska 250 finančníků, z čehož 80 jich bylo přiděleno do země Moravskoslezské a zbytek do země České. Do konce února se počítalo s příchodem dalších tří set mužů a do konce března měli přijít poslední. [2]
Mezitím došlo k definitivnímu rozbití republiky a vzniku protektorátu a Slovenského štátu. Do protektorátu se postupně vraceli příslušníci finanční stráže ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hlavně návrat finančníků z Podkarpatské Rusi byl často velmi dramatický. Koncem března 1939 čekalo v Chustu na Podkarpatské Rusi ještě velké množství příslušníků finanční stráže s rodinami na evakuaci do českých zemí. Jak napsal tehdy časopis Naše pohraničí „daří se všem kolegům a jejich rodinám, kteří zůstali v Chustu, dobře a maďarskými úřady je s nimi taktně zacházeno. Jsou pod ochranou vyslanectví říše v Budapešti a bezprostředně o ně pečuje konsul Říše v Chustu. O evakuaci těchto kolegů, jakož i o převezení jejich bytového zařízení a bytového zařízení těch kolegů, kteří se již vrátili, se vyjednává.“ Velmi kulantně napsáno.
K odchodu příslušníků finanční stráže ze Slovenska a bývalé Podkarpatské Rusi docházelo samozřejmě i po 15. březnu 1939.
Jak jsem uvedl již na začátku, článek je jen jakýmsi nastíněním daného tématu. Víte někdo víc? Znáte nějaké hodnověrné prameny?
[1] V rozporu s původním návrhem luďáků nedošlo k vytvoření českého sněmu a české vlády. Proti vůli luďáků také bylo do zákona vtělena pasáž o tom, že jednotlivé země se mají podílet na státním rozpočtu podle výše svého příspěvku.
[2] Ota Holub ve své knize „Stůj! Finanční stráž“ uvádí čísla mírně odlišná – v první etapě mělo odejít ze Slovenska 245 mužů, ve druhé etapě do 1. března 255 a do konce března zbývajících 536 příslušníků finanční stráže.
Prameny a literatura:
Národní archiv Praha, fond Ministerstvo financí 1918 – 1949.
Naše pohraničí, stavovský časopis finanční stráže, roč. 1938 a 1939.
Holub, O.: Stůj! Finanční stráž, Naše vojsko, Praha 1987.
Tomášek, D.: Deník druhé republiky, Naše vojsko, Praha, 1988.
Zpráva o průběhu květnových mimořádných opatření u praporu SOS Bratislava II. (01.02.2007)
Zpráva o průběhu květnových mimořádných opatření u praporu SOS Bratislava I. (01.01.2007)
